DOKUMENTÁRNÍ FILM
O ŠEVCI, KTERÝ DOBYL SVĚT
 ! NOVINKA NOVINKA NOVINKA NOVINKA NOVINKA ! 

Hospodářská krize
 
 "Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."
Tomáš BAŤA
DVD Tomáš I. Baťa
DVD Tomáš I. Baťa
Tomáš BAŤA (1786 - 1932)

  Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně, coby 6. z celkem 12 dětí chudého ševce. Toro řemeslo se v rodině Baťů dědí už od 17. století, a tak se jistě není čemu divit, že se mu později bude věnovat i malý Tomáš - švec, který obul svět.

  V patnácti letech, v roce 1891, odchází do Vídně, aby se vyučil a zdokonalil tak dovednosti převzaté od svého otce. V jeho dílně také, po návratu z Rakouska, pracuje. Zastává pozici obchodního cestujícího, Tomáš se však touží osamostatnit, cítí totiž velkou podnikatelskou příležitost a - dlužno podotknout, není divu. Před ním se rozprostírá nejen domácí, ale přímo světový trh! Většina současníků Tomáše Bati, totiž chodí bos nebo jen v primitivní ochraně nohou, která však obuv jako takovou, nepřipomíná ani náhodou, o zdravotních dopadech a pohodlí takovéhoto řešení ani nemluvě. Důvod je prostý - finance. Většina lidí tehdejší doby si boty, natož kvalitní, rozhodně nemůže dovolit. A pokud už se ke koupi dopracuje, chodí v nich do roztrhání. Ševci tak šijí obuv jen pro majetnější vrstvy obyvatel, zatímco těm ostatním, obuv stále dokola opravují.

  Baťa velmi záhy správně pochopil, že příčinou je především nízká produktivita práce jeho řemeslných kolegů, kteří sice odvádějí kvalitní práci, ta jim však trvá i řadu dní, což se nutně musí podepsat na výsledné ceně obuvi. Zcela jednoznačně to potvrzuje i jeho výrok, v němž říká, cituji: "Je úplně jedno, že děláte nejlepší boty na světě, když okolo vás není nikdo, kdo by si je mohl koupit."  Rozhodne se proto založit, spolu se svými sourozenci Annou a Antonínem, obuvnickou živnost ve Zlíně. Hodlá zavést sériovou výrobu a pravidelnou pracovní dobu. Necelý rok po otevření podniku, se však jeho rodinný podnik ocitá na pokraji krachu... Očekávané výsledky se nedostavují a dluhy narůstají...

  Zásadní zlom přichází na sklonku 19, století, konkrétně v roce 1897, kdy obohacuje trh o nový typ plátěné obuvi, tzv. Baťovkou. Ta se záhy stává nejen módním hitem. Část drahé kůže je totiž nahrazena levným plátnem, takže je cenově natolik dostupná, že se většině lidí, snad vůbec poprvé v historii, vyplatí pořídit si novou obuv, namísto toho, aby si tu starou nechali opravit u ševce. Krátce nato už mu patří téměř 80% trhu s obuví v celém tehdejším Rakousko - Uhersku!

  V roce 1900 začíná ve Zlíně budovat svou první moderní továrnu na výrobu obuvi, do níž si nechá instalovat nejmodernější obuvnické stroje, které jsou široko daleko k mání. Ještě téhož roku má svých prvních 100 zaměstnanců, kteří jsou schopni vyrobit až dva páry obuvi denně, což je několikanásobně více, než jsou schopni vyrobit ševci té doby.

  Baťa však stále není spokojen, vidí dál, chce víc, naštěstí, řekli bychom dnes. V roce 1904 odjíždí coby řadový zaměstnanec do obuvnické společnosti v USA. Zde pracuje několik měsíců jako řadový dělník. Nabyté zkušenosti, pak hojně uplatňuje ve svém podnikání. Zavádí dvousměnný provoz a zakládá prodejní oddělení Baťa, které má současně na starost propagaci značky.

  I když je faktickým vedoucím podniku již řadu let, v roce 1908, umírá Tomášův bratr Antonín, který oficiálně  zastával pozici ředitele společnosti. Tomáš tak jen nově získává řadu rozhodujících kompetencí, podnik jede dál. Než stačí skončit první desetiletí XX: století, je z Bati evropský obuvnický fenomén. Jeho firma vlastní dvě moderní tovární budovy, zaměstnává 300 zaměstnanců, kteří jsou schopni vyrábět zhruba 3000 párů bot denně, čímž citelně zvýšil produktivitu a efektivitu práce, když na jednoho zaměstnance jeho podniku, připadá zhruba 10 vyrobených párů bot za jediný den!

  V roce 1911 se Baťa opět vypravuje do Spojených států, aby nabral nové zkušenosti. Tentokrát se nechává zaměstnat, coby řadový dělník v automobilových závodech Henryho Forda, kde stráví zhruba rok. Odtud pak přichází s nápadem na zavedení pásové výroby, která mu umožňuje rozšířit produkci značky a ve srovnání s konkurencí, udržet náklady, tedy i výslednou cenu obuvi na velmi nízké úrovni.

  O rok později, v roce 1912, se Tomáš Baťa žení. Jeho manželkou se stává dcera ředitele významné Vídeňské knihovny, Marie Menšíková. V roce 1914 se jim narodí syn (jeho pozdější nástupce) Tomáš John Baťa. Současně však začíná první světová válka, která se dotýká celé řady jeho zaměstnanců, tedy i chodu celé společnosti. Baťa si však věděl rady i v takto zapeklitých situacích a nakonec z nich ještě vytěží. Stále má na mysli svou firmu a zaměstnance, kterým je připraven obětovat maximum. Válku pak přežívá relativně bez vážných problémů, neboť se zapojuje do výroby milionů párů vojenské obuvi pro Rakousko - Uherskou armádu. Zároveň zakládá stavební oddělení firmy Baťa, o pouhé dva roky později, v roce 1916, buduje Baťovy strojírenské závody, cihelnu i elektrárnu. na konci války zaměstnává na 5 000 lidí a produkuje 10 000 párů obuvi!

  Po válce však přichází očekávaná krize podniku, způsobená citelným poklesem prodeje obuvi Rakousko - Uherské armádě. Baťu však neodrazuje ani mnohamilionová ztráta či nadměrné zadlužení. Do dvou let expanduje do celého světa. V roce 1920 vytvoří z části prodejního oddělení samostatnou reklamní a marketingovou divizi. Právě odtud pochází tzv Baťovské ceny - ceny končící devítkou či známé pořekadlo: Náš zákazník, náš pán, ale také i reklamní a firemní noviny, moderní logo či lákadla v podobě slev v řádu desítek procent. Značka Baťa se tak díky tomu snáze a úspěšně prosazuje po celém světě.

  I další hospodářská krize v roce 1922, je pro Baťu výzvou. Na pokles prodeje obuvi reaguje razantním snížením cen o 50%. Snižuje počty zaměstnanců i jejich mzdy. Nemilá, leč nutná úsporná opatření, brzy poté, přinášejí své ovoce. Každý, kdo uvažuje o koupi obuvi, má namířeno právě k němu. Baťa ožívá a jakmile odezní hospodářská krize, mohutně expanduje. Nezapomíná na své dříve propuštěné zaměstnance a znovu jim dává práci, spolu s nimi nabírá stovky dalších a otevírá jednu novou prodejnu za druhou - rozvíjí tak jejich síť po celém Československu.

  O rok později, v roce 1923 se stává starostou Zlína. Ve firmě zavede dílenskou samosprávu a ujímá se správy města. Nejen pro své zaměstnance (i když primárně pro ně) ale i pro ostatní obyvatele Zlína, buduje novou tvář města, jejíž mnohé, pro Baťu tak typické součásti, můžeme obdivovat ještě dnes. Staví obytné domy, školy, nemocnice, kulturní zařízení, vědecké ústavy, filmové ateliéry a mnohé další.

  Píše se rok 1930 a Tomáš Baťa dokončuje výstavbu letiště v Otrokovicích, zakládá spousty svých výrobních podniků po celém světě -  v Anglii, Francii, Německu, Polsku, USA, Indii a mnohých dalších. Na sklonku 20. let minulého století, vyrobí jeho závody 100. 000 párů obuvi za jeden den! Po vzoru Henryho Forda, zavádí Baťa  také i u nás, 40 hodinový pracovní týden. Zdá se, že jeho možnosti jsou neomezené a den ode dne sílí. Už se nevěnuje "jen ševcování," investuje i do pojišťovnictví, výroby pneumatik, stojů či plynových masek a gumových dětských hraček..., tedy do odvětví, které mají s tím jeho původním, ševcovským, pramálo společného.I přesto zůstávají středobodem jeho zájmu spokojení zákaznici i zaměstnanci!

  12. července 1932, přemlouvá Tomáš Baťa pilota svého letounu, k letu za nepříznivých povětrnostních podmínek, což se mu, bohužel, stává osudným. Letoun se krátce po startu řítí a ve více než 150-ti kilometrové rychlosti naráží do země. V troskách letounu končí jak život pilota, tak život československé podnikatelské Legendy, která po sobě zanechává globální firemní impérium. Vedení firmy se ujímá jeho nevlastní bratr J.A.Baťa, jehož krátce před vypuknutím druhé světové války střídá syn Tomáše Bati, Tomáš John Baťa (junior).
logo - EmurFilm.jpg
"Neříkej, že to nejde, raději řekni, že to zatím neumíš."
Tomáš BAŤA
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one